Existoval Jack Rozparovač ve skutečnosti nebo jde jen o mýtus?
Bohužel, Jack Rozparovač je skutečná postava. Pravda, v průběhu let se na tento případ nabalila spousta legend a mýtů, ovšem vrah je skutečný.

 

 

 

V 90. letech 20. století je opravdu nalezen údajný deník vraha. Z jeho obsahu vyplívá, že pisatelem je jistý James Maybrick, liverpoolský obchodník s bavlnou. Drtivá většina badatelů se dnes přiklání k tvrzení, že jde o pouhou mystifikaci. Dokonce samotný „nálezce“ deníku Michael Barrett se několikrát přiznal, že deník padělal. Svoje přiznání sice zase pokaždé odvolal, důvěryhodnosti deníku to ovšem nepřidalo. Takže ne, s největší pravděpodobností, deník Jacka Rozparovače není pravý

 

Po prostudování všech dostupných materiálů můžu říct jednoznačně: Ne, Mary Jane těhotná nebyla. Jde především o těžkou ránu do vazu teorii o Jill Rozparovačce, která počítala s tím, že vrahem byla ve skutečnosti potratářka, kterou si Mary Jane pozvala k sobě domů, aby ji provedla potrat. Podle pitevních zpráv je však vyloučeno, že by byla Mary Jane těhotná. A je dost nepravděpodobné, že by si její gravidity pitvu provádějící lékař nepovšimnul.

 

Soudě podle zranění nalezených na obětech, vrah musel disponovat značnou silou. To by zřejmě nahrávalo myšlence, že Jack Rozparovač byl muž. Stejně tak svědci viděli oběti vždy ve společnosti neznámého muže. I drtivá většina ostatních sériových vrahů jsou muži. Nejdou se však mezi nimi i výjimky (např. Aileen Wuornosová). Je jednou z takových výjimek i whitechapelský vrah?

 

Pokud opět budeme vycházet ze závěrů lékařů, kteří prováděli ohledání těl obětí, tak vraždy byly činem jedince. To ovšem neznamená, že vrah nemohl mít komplice, který mu kryl záda (tomu by konečně odpovídalo i svědectví Israela Schwartze).

 

Velmi populární je názor, že policie vyšetřování whitechapelských vražd fatálně nezvládla. Není to tak úplně pravda. Policisté byli ve velmi obtížné situaci, jednalo se o nový druh vraha, který v historii neměl obdoby. Jistě i předtím se objevily případy sériových vrahů, jako například Gilles de Rais nebo Alžběta Báthoryová. Tito vrazi ovšem svoje hrůzné činy páchali ,,skrytě“ a svých obětí se zbavovali tak, aby je už nikdo neobjevil. Rozparovač však svoje oběti drze vystavoval na veřejnosti, chlubil se svou prací. Navíc de Rais byl okultista a Báthoryová údajně vraždila z touhy po věčném mládí. Vraždy Jacka Rozparovače ovšem měly jasný sexuální podtext (oběti byly prostitutky, vrah zohavoval jejich genitálie). Policie proto neměla s podobným vyšetřováním žádné zkušenosti. A už vůbec nemůžeme srovnávat možnosti policie dnes a v roce 1888. Neexistovala žádná daktyloskopie (otisky prstů) o nějakých testech DNA si mohli vědci jen nechat zdát. Tehdy měla policie jen omezené možnosti jak dopadnout zločince. Buďto ho chytit přímo při činu nebo na základě svědeckých výpovědí. A ty nebyly vždy jednoznačné. Policie vyvinula značné úsilí, aby vraždám učinila přítrž. Vyšetřovala dokonce Indiány, kteří do Londýna přicestovali s cirkusem Buffalo Billa. A ještě je nutno podotknout, že i dnes je pátrání po sériových vrazích velmi náročná práce a vyšetřovatelům často musí pomoci náhoda. V roce 1888 se ovšem štěstí směje na vraha. Několikrát jeho odhalení viselo opravdu jen na pověstném vlásku. V momentě, kdy vraždí Annie Chapmanovou na dvorku na Hanbury street 29, jde Albert Cadosch na vedlejší dvorek. Zaslechne něčí rozhovor. Pak dokonce uslyší ránu, jak něco spadlo na plot. V tom okamžiku ho od vraha dělí jen několik centimetrů, má ho doslova na dosah ruky! Bohužel je odděluje plot. Když Louis Diemschutz objeví tělo Elizabeth Strideové na Dutfield´s Yard, vrah je zřejmě pořád ukrytý na místě činu, protože obchodníkův poník je stále velice neklidný a neplaší se v reakci na mrtvé tělo, ale na něco nebo na někoho ve tmě před ním. Diemschutz pak běží pro pomoc do blízkého dělnického domu. Rozparovač mezitím zmizí…

 

Jack Rozparovač byl samozřejmě sériový vrah. Tolik oblíbené ,,…masový vrah Jack Rozparovač“ je naprosto nesmyslné. Sériový vrah je typ vraha, který zabíjí své oběti v sériích. Masový vrah naproti tomu zavraždí několik lidí na jednom místě, zkrátka vraždí masově (typickým příkladem jsou různí střelci na amerických školách). Z toho je jasné, že Rozparovač, Ted Bundy nebo Jeffrey Dahmer jsou sériový vrazi.

 

 

 

Tak tohle je asi nejpalčivější otázka, která odborníky rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. V poslední době začíná převládat názor, že Jack Rozparovač byl jedním z chudých obyvatel Whitechapelu. Nepopiratelným argumentem je, že vrah jistě musel dobře znát Whitechapel, když vždy po vraždě dokázal nepozorovaně zmizet. Tady je dobré si povšimnout, že veškerá svědectví se stahují do doby před vraždami. Nikdo nikdy neviděl nikoho podezřelého po některé z vražd. Stejně tak musel vrah splynout s okolím a dobře oblečený gentleman by ve slumu jako byl Whitechapel působil silně nápadně. Je tu ale i několik argumentů proti. Tím nejpádnějším je značná znalost lidské anatomie, kterou vrah musel disponovat. Všechny orgány obětí byly vyjmuty odborně a hlavně cíleně a to vždy bez toho aniž by byly poškozeny okolní orgány. Střeva by asi poznal každý, ale myslíte, že chudý obyvatel Whitechapelu věděl, jak vypadá děloha? A že by ji dokázal čistě vyjmout? A ještě k tomu v naprosté tmě a ve spěchu? Samozřejmě se nabízí možnost, že vrahem byl řezník, kterých byl koneckonců Whitechapel plný. Mezi lidskou a zvířecí anatomií je ovšem obrovský rozdíl. Tato otázka tak stále vzbuzuje vášnivé diskuze mezi všemi odborníky na Jacka Rozparovače.

 

O vrahovi vždy hodně vypoví jeho oběti. Co nám prozradí o vrahovi z Whitechapelu? Držme se teď pěti kanonických obětí. Všechny oběti byly ženy, navíc prostitutky. První čtyři si byly věkově blízké, poslední oběť však byla mladá a podle několika svědectví i vcelku atraktivní. Neexistuje jediný důkaz, že by se oběti znaly, ovšem nemůžeme to také popřít. Je tu i možnost, že oběti vraha znaly, ale důkaz samozřejmě rovněž neexistuje. Ani jedna oběť nebyla znásilněna, a to ani po smrti. Proč ta nenávist k ženám, potažmo prostitutkám? Během několika let se objevila teorie o tom, že vrah se od některé prodejné ženy nakazil syfilidou a jeho mstou bylo právě vražedné běsnění na podzim 1888. Tuto teorii ovšem nic nepotvrzuje. Ať byl vrahem kdokoliv, rozhodně to nebyl sadista. Nevyžíval se v utrpení svých obětí, všechna zohavení byla způsobena až po smrti obětí. Většina vrahů své oběti mučí, aby je pak mohla zabít. Jack Rozparovač je zabíjel, aby je pak mohl zohavovat. Dalo by se také usuzovat, že vrah byl cynik. Cožpak dlouhý řez na hrdle, který se táhne od ucha k uchu, nevypadá tak trochu jako široký úsměv? Ve srovnání s hrůzami, které Rozparovač páchal, jde o cynismus toho nejhrubšího zrna. A co nejznámější fotografie Mary Jane Kellyové z místa činu? Leží na posteli, nohy široce rozkročené, ruka jakoby směřovala k těm nejintimnějším místům, hlava natočená ke dveřím. Jako by očekávala návrat ztraceného milence. A také anglické Jack the Ripper neznamená jen Jack Rozparovač. Dalo by se přeložit také, jako Jack Šťoural. Pokud bylo jeho cílem popíchnout viktoriánskou morálku, povedlo se mu to vpravdě dokonale… Stejně tak je zřejmé, že vrah byl velice důsledný člověk, s citem pro detail. Vše co svým obětem prováděl, bylo zamýšlené, cílené. Andrej Čikatilo (ruský sériový vrah a kanibal) své oběti také hrůzostrašně zohavoval a mučil. Ovšem v jeho případě se jednalo o řádění rozběsněné bestie. U Rozparovače to ovšem neplatí. Opět se vrátím k vraždě Mary Jane Kellyové. Je pravda, že její vnitřnosti byly doslova po celé místnosti. Nebyly ovšem rozházeny v záchvatu šílené zuřivosti, ovšem pečlivě rozloženy. Některými ji dokonce vrah podložil hlavu jako polštář. To platí i u ostatních vražd, kdy byly orgány obětí nalezeny pečlivě poskládány na jejich ramenech. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vrah byl pořádkumilovný… Rozparovač si z místa činu často odnášel některé orgány svých obětí. Někteří moderní sérioví vrazi to dělají také. Jde o jakousi formu trofeje. Zdali tomu tak bylo i v případě Jacka Rozparovače už zřejmě nikdy nezjistíme. Objevila se i teorie, že vrah tyto orgány prodával na černém trhu medikům. To je ovšem dost nepravděpodobné. Otazník visí i nad údajným kanibalismem Rozparovače. Ve známém dopise Z pekla se pisatel dokonce chlubí, že si ,,osmahl ledvinu jedný ženský“, otázkou ovšem je jestli je to pravda a jestli dopis vůbec psal vrah. Na druhou stranu, nebyl by to jediný sériový vrah, který se uchýlil ke kanibalismu…

 

Opět budeme vycházet z kanonických vražd a ze svědectví lidí, kteří viděli oběti s neznámým mužem těsně před vraždou. U vraždy Mary Ann Nicholsové se žádný svědek nenašel, proto přejdeme rovnou k druhé oběti, Annie Chapmanové. Elizabeth Longová zahlédla Annie s neznámým mužem, kterému ovšem neviděla do obličeje. Zato v případě vraždy Elizabeth Strideové se nabízí hned tři svědci. Strážník William Smith viděl Liz s mužem kolem 28 let v tmavém kabátě a s loveckou čepicí na hlavě. V ruce držel velký balík zabalený v novinách. Israel Schwartz, který byl svědkem incidentu na Berner Street, popisoval muže ve společnosti Liz jako třicetiletého, vysokého asi 165 cm, s tmavými vlasy a hnědým knírkem. A nakonec je tu James Brown, který viděl Liz se statným mužem, vysokým asi 170 cm, v dlouhém černém plášti. U vraždy Catherine Eddowesové vypovídal Joseph Lawende. Catherine viděl s mužem kolem 30 let, vysokého asi 170 cm, se světlou pletí a středním knírem. Měl na sobě vestu barvy pepř a sůl, šedou plátěnou čepici se štítkem a kolem krku červený šátek. U poslední kanonické oběti, Mary Jane Kellyové, se pozastavíme u dvou svědků. Tím prvním je Mary Ann Coxová. Když potkala Mary Jane, ta byla ve společnosti statného muže ve věku 35 nebo 36 let, vysokého asi 165 cm. Na sobě měl ošuntělé oblečení, dlouhý kabát a buřinku. Měl uhrovitou tvář, rezavý knír a v ruce si nesl pivo. Mnohem důležitějším svědectvím je ale výpověď George Hutchinsona. Ten popsal neznámého muže, s kterým Mary Jane odešla, takto: bledá pleť, menší knírek, na koncích stočených směrem vzhůru, tmavé vlasy, tmavé oči a husté obočí. Na hlavě měl naražený plstěný klobouk a v levé ruce nesl nějaký balík. Jeho oblečení popsal Hutchinson následovně: dlouhý tmavý kabát, bílý límeček, černá vázanka, která byla připevněna špendlíkem ve tvaru podkovy a tmavé kamaše se světlými knoflíky. Z vesty mu čouhal silný zlatý řetízek, na jehož konci byl velký červený kamínek. V pravé ruce držel rukavice. Vysoký byl asi 170 cm a jeho věk byl asi 35 nebo 36 let. 

 

Vražda Mary Ann Nicholsové ještě nevzbudila nějakou mimořádnou pozornost. Vyšetřovatele sice překvapila brutalita, s jakou vrah se svou obětí zacházel, ale koneckonců vraždy prostitutek byly ve Whitechapelu naprosto běžnou záležitostí. Ale po vraždě Annie Chapmanové se z vražd Jacka Rozparovače stala událost číslo jedna, kterou žily nejen zaplivané hospody ve Whitechapelu, ale i různé večírky ctihodné viktoriánské smetánky. Samozřejmě i tady vznikaly různé teorie, kdo je oním tajemným vrahem. A to včetně různých kuriozit, jako že vrahem je obrovská opice, která vždy po vraždě unikne policii tak, že skáče ze střechy na střechu. Nebo povídačky o tajemném tvorovi s lidským tělem a hlavou býka, tedy moderní verze bájného Minotaura. Na jednom se však shodli téměř všichni: vrahem nemůže být Angličan. Musel to být nějaký cizinec. Přistěhovalcům tak začali krušné časy. A obzvláště Židům, kteří tvořili ve Whitechapelu velkou skupinu obyvatel. Došlo dokonce i k několika pogromům. Společnost rovněž zachvátila panika. Když jednoho dne jeden strážník pronásledoval jakéhosi zlodějíčka whitechapelskými uličkami, dav se na nebohého chudáka vrhnul v domnění, že policista ve skutečnosti pronásleduje Rozparovače.  Pronásledovaného nakonec musel ochránit silný policejní kordon. Jindy zase jeden z herců v divadle předvedl tak přesvědčivý výkon v roli doktora Jekylla, že diváci neuvěřili, že jeho proměna ve zlého Hydea není opravdová a jednu chvíli dokonce hrozilo, že budou herce lynčovat za to, že je vrahem z Whitechapelu. Bohužel se objevili i lidé, kteří byli schopni vydělat opravdu na všem. Na místech vražd se prodávalo občerstvení, návštěvníci (a nebylo jich zrovna málo) se tady mohli nechat vyfotografovat (za poplatek samozřejmě), prodávaly se speciální vycházkové hole s motivy vražd Rozparovače a došlo to dokonce tak daleko, že lidé, kteří měli okna směrem na místo činu, je pronajímali, aby se každý mohl podívat na místo, kde našli tělo oběti. Zároveň se objevila i těžce pochopitelná skupina ,,fanoušků“ Jacka Rozparovače, kteří mu nepokrytě fandili. Nebylo až tak mimořádné, když se někdo takový opil a pak se šel sám udat, že je vrahem. Policii i novinám chodily spousty dopisů, které jednoznačně nemohl psát vrah. Je to další projev těchto choromyslných lidí a další hřebíček do rakve vyšetřování. Za psaní podobných dopisů byl dopaden jeden jediný pachatel. Je s podivem, že to byla žena…

 

 

Tak už víte, kdo byl Jack Rozparovač? Jedno je jisté, pravda je zasuta někde hluboko v uličkách starého Whitechapelu. V uličkách, kterým kdysi vládla chudoba, bída a strach. V uličkách, kterými kdysi tekla krev nevinných obětí. V uličkách, kterými kdysi kráčel tajemný Jack Rozparovač. A jeho stín obchází Whitechapelem dodnes…