VeWorking Lads' Institute koroner Wynne E. Baxter vedl poslední den vyšetřování vraždy Mary Ann Nicholsové na Buck's Row, ke které došlo 31. srpna 1888.

 

Znovu byl předvolán signalista Thomas Ede, pracující u East London Company, který dříve tvrdil, že v blízkosti místa vraždy viděl podezřelého muže s nožem. Muž byl nakonec identifikován jako John James, který je ve svém okolí dobře znám jako neškodný blázen.

 

Koroner: „Život oběti nabral sestupnou tendenci od té doby, co opustila svého manžela. Během posledních dvou let vedla velice neuspořádaný život. Živou ji naposledy viděla její přítelkyně Emily Hollandová asi ve 2:30 ráno. Zesnulá byla v té době ve značně podnapilém stavu a odešla na východ Whitechapelu. Kudy se pak odebíraly její kroky, už nemůžeme říct, ovšem za méně než hodinu a čtvrt bylo její tělo objeveno v místě vzdáleném asi tři čtvrtě míle. Podle několika svědectví k objevu těla došlo přibližně v 3:45. Stav těla napovídá, že oběť byla zavražděna na místě nálezu těla. Na místě činu nebyly nalezeny žádné stopy po krvi, kromě místa pod krkem oběti, což vede k předpokladu, že oběť byla podříznuta, když její tělo leželo na chodníku. I zranění na břiše oběti bylo způsobeno, když tělo leželo. K tomu nás vede stav šatů oběti a nepřítomnost krve kolem jejích nohou. Je až neuvěřitelné, že pachatel mohl uniknout, protože musel být potřísněn krví. Pokud ale byla krev pouze na jeho rukou, nemusel vzbudit tolik pozornosti, kvůli velkému počtu jatek v okolí místa činu. Člověk se zakrvavenýma rukama tu určitě nepůsobí nijak nápadně a zdá se, že tady to bývá celkem běžné. Pachatel pravděpodobně prchal z Buck's Row, přes Whitechapel Road a následně zmizel v ranním ruchu kolem obchodů a tržišť. Nemůžeme vzít ze zřetele, že tato vražda nese podobné známky jako tři další vraždy spáchané v posledních 5 měsících na relativně malém prostoru. Všechny oběti byly ženy středního věku, všechny byly vdané, ale žily odděleně od svých manželů v důsledku nestřídmého způsobu života. Všechny v době své smrti vedly neuspořádané životy a přespávaly v těch nejnuznějších noclehárnách. Ve všech případech došlo ke zranění dutiny břišní. Ke všem napadením došlo po půlnoci, na veřejně přístupných místech, kde se zdá nemožné, že by pachatel nebyl okamžitě po útoku dopaden. V každém případě šlo o zbabělé a nelidské skutky a jejich pachatelé zůstávají nadále na svobodě. Emma Elizabeth Smithová byla napadena v Osborn Street na velikonoční úterý 3. dubna. Útok přežila a později v nemocnici uvedla, že jí napadla skupina lidí, kteří ji okradli a zmrzačili. Bohužel zemřela hned druhý den. Tělo Marthy Tabramové bylo nalezeno ve 3:00 v úterý 7. srpna na odpočívadle v prvním poschodí domu na George Yard, Wentworth Street. Na jejím těle bylo nalezeno 39 bodných ran. Následovala vražda Mary Ann Nicholsové, kterou jsme vyšetřovali. A je zde ještě vražda Annie Chapmanové, která je právě vyšetřována jinou porotou. Nástroje použité ve dvou starších případech si nejsou podobné. U první vraždy se jednalo o tupý nástroj, možná vycházkovou hůl. Ve druhém případě šlo pravděpodobně o dýku. Ale v posledních dvou případech se vražedné zbraně tolik nelišily. Podle doktora Llewellyna bylo zranění na krku Nicholsové způsobeno zbraní se silnou čepelí. Nůž nebyl příliš ostrý. Doktor Phillips je toho závěru, že zranění u Chapmanové byla způsobena dlouhým, ostrým nožem s tenkým a úzkým ostřím. Čepel byla dlouhá šest až osm palců, možná i více. Podobnost zranění v obou případech je značná. V obou případech se našly modřiny v okolí tváře obětí. V obou případech byla hlava téměř oddělena od těla. V obou případech došlo k dalším děsivým poraněním obětí. Všechna poranění byla provedena člověkem se znalostí lidské anatomie. Zdá se, že se doktor Llewellyn nakonec přikloní k závěru, že jako první byla způsobena poranění břišní dutiny, která způsobila okamžitou smrt. Pokud to však opravdu bylo tak, tak je naprosto nepochopitelné, proč vrah své oběti ještě podřezával hrdlo. Těžko si pak lze vysvětlit, proč poranění na břiše velmi málo krvácelo nebo proč nebyly šaty oběti potřísněny krví. Na druhou stranu, poranění hrdla vedlo k mnohem závažnějšímu krvácení. To může znamenat pouze to, že, jako v případě Chapmanové, vrah jako první zaútočil na hrdlo oběti a teprve pak došlo k dalším zohavením. Při hledání motivu vraha, musíme vzít v potaz velkou zuřivost, s jakou byla vražda spáchána. Loupež nepřipadá v úvahu a nic nenasvědčuje tomu, že by motivem mohla být žárlivost. Důvodem pro vraždu nemohla být ani hádka, protože tu by musel někdo slyšet. Podle mého názoru byly tyto dvě ženy zavražděny stejným mužem. U Nicholsové byl vrah patrně vyrušen dříve, než mohl své dílo dokonat. Uznal, že v otevřené ulici se vystavuje velkému riziku, proto svůj čin za týden zopakoval, tentokrát ovšem na odlehlejším místě. Jestliže je tato úvaha správná, drzost a troufalost vraha je úměrná jeho šílenství a zkaženosti. Stejně tak ale tato úvaha správná být nemusí. Jen jedna věc je jasná: že tato vražda nese stopy velké brutality pachatele.“

 

Porota se po krátké poradě shodla na následném verdiktu: „Úkladná vražda spáchaná neznámým pachatelem.“

Koroner ještě připojil několik poznámek směrem k márnici ve Whitechapelu.