Kolem roku 1850 Tumblety opouští Rochester a odjíždí do Detroitu. Tady si zřídí vlastní obchod s indiánskými bylinkami. Zřejmě mu to dobře vynáší, protože na veřejnosti působí dojmem vcelku zámožného člověka.

Na sklonku roku 1857 se Tumblety přesunuje do Montrealu, kde se stane známý jako prominentní lékař. V roce 1857 je dokonce požádán, aby kandidoval do oblastních voleb! Tumblety tuto nabídku odmítá a to s okázalostí sobě vlastní. V místních novinách uveřejní své odmítnutí volební kandidatury. Ve skutečnosti je to neuvěřitelná směska arogantních a sebestředných prohlášení. Skutečný důvod, proč Tumblety odmítl kandidovat do voleb, je třeba hledat jinde. 23. září 1857 byl totiž zatčen kvůli tomu, že místní prostitutce Philomene Dumasové prodal pilulky, které ji měly pomoci vyvolat potrat. Žaloba byla nakonec stažena a Tumblety byl bez soudu propuštěn na svobodu.

Buďto na začátku roku 1858 nebo v červenci 1860 Tumblety odchází do Saint John. V září 1860 se opět dostává do problémů, když jeho pacient James Portmore zemřel těsně poté, co mu Tumblety předepsal nějaké léky. Tumblety sám se účastní soudního vyšetřování a dokonce se snaží z Portmoreovy smrti obviňovat jeho manželku. Když si ale uvědomí, že důkazy začínají nebezpečně ukazovat jeho směrem, využije příležitosti a uteče do Calais Maine, odkud se přesunuje do Bostonu.

V Bostonu se poprvé začne projevovat jeho typicky okázalé chování. Tumblety se ve vojenské uniformě projíždí po ulicích na bílém koni v doprovodu dvou chrtů. Ani v Bostonu se dlouho nezdrží a postupně žije v New Yorku, Jersey City, Pittsburghu, San Franciscu i v jiných městech. S vypuknutím občanské války se Tumblety stěhuje do hlavního města a všude prohlašuje, že je chirurgem unionistické armády, že se přátelí s prezidentem Lincolnem, generálem Grantem a ostatními vysoce postavenými lidmi.

Právě v tuto dobu se také začíná projevovat jeho silná nenávist k ženám. Plukovník Dunham byl jednou pozván k Tumbletymu na večeři. Když se ho někdo zeptal, proč na večeři nepozval také nějakou ženu, Tumblety náhle zbrunátněl a odpověděl: „Žádný takový dobytek neznám. A věřte mi, příteli, raději bych Vás otrávil, než Vás vystavil takovému nebezpečí!“ Pak následovalo dlouhé kázání o hříchu, zpustlém způsobu života a vše završilo zběsilé odsuzování žen a především pak prostitutek. Nakonec své hosty pozval do své pracovny, kde jim ukázal skříň plnou sklenic s naloženými dělohami. „To je to, za čím se všichni tak pídí a po čem touží. A přitom to vypadá tak uboze!“, řekl nakonec Tumblety.

Při jiné příležitosti naopak Tumblety navštívil plukovníka. Během hovoru se jeden podplukovník pochvalně zmínil o vnadách jisté ženy. Tumblety ho okamžitě přerušil a opět spustil svou plamennou řeč namířenou proti ženám. Když se Tumbletyho ptali, proč tak silně nenávidí ženy, odpověděl: „Kdysi jsem byl bláznivě zamilovaný do jedné ženy. Ona slíbila, že bude mé city opětovat. Nakonec jsem si ji i vzal. Ale už na líbánkách jsem si povšimnul, že moje novomanželka velice ráda flirtuje s jinými muži. Když jsem jí to vyčítal, uklidňovala mne, že to nic neznamená, že jsem jen bláznivý žárlivec. Já blázen jsem jí uvěřil. Jednou, když jsem jel v kočáře po městě, uviděl jsem svou ženu, jak v doprovodu jiného muže vstupuje do vykřičeného domu. Teprve až pak jsem zjistil, že už před naší svatbou pracovala v několika nevěstincích. A od té doby jsem se zřekl žen.“ Pokud by toto všechno byla pravda, dostáváme obrázek misogynního (nenávistný k ženám) doktora. Tedy něco co se velmi často objevuje v různých psychologických profilech Jacka Rozparovače.

Tumblety se poté stěhuje do St. Louis, kde si znovu zřizuje lékařskou ordinaci a opět se po ulicích promenáduje se vší parádou. Projevuje se ovšem u něj i další aspekt jeho charakteru – paranoia. V St. Louis je totiž zatčen za neoprávněné nošení uniformy a vojenských vyznamenání. Tumblety v tom všem ale vidí špinavou hru ostatních lékařů, kteří se ho snaží zbavit. Krátce poté se stěhuje do Missouri, do města Carondelet. I zde je na krátkou dobu uvězněn za stejný prohřešek.

Po jeho návratu do St. Louis ho ovšem čekaly mnohem větší potíže. Rád totiž používal falešné jméno J. H. Blackburn. Policie si ho spletla s doktorem L. P. Blackburnem, na kterého byl vydán zatykač za údajné spiknutí, jehož cílem bylo nakazit unionistické státy žlutou zimnicí prostřednictvím infikovaných přikrývek. Jen byl Tumblety omilostněn, už se objevilo nové podezření. A sice, že Tumblety kdysi zaměstnával jednoho z mužů spojených s atentátem na prezidenta Lincolna. I tohoto obvinění byl nakonec zproštěn. V reakci na tyto události Tumblety vydal krátký pamflet „Únos doktora Tumbletyho“, který napsal ve snaze očistit své jméno před veřejností. Ve skutečnosti to byla jen snůška paranoidních a falešných obvinění.

Poté Tumblety usoudil, že bude moudré opustit USA. Na konci 60. let proto odcestoval do Londýna, potom do Berlína a v roce 1874 do Liverpoolu. Právě zde potkává Sira Henryho Hall Cainea, se kterým naváže vášnivý homosexuální vztah.

V roce 1876 je ovšem Tumblety zpět v New Yorku, kde se o něm brzy začnou šířit řeči o tom, že vyhledává společnost mladých chlapců. Poté Tumblety procestuje obě Ameriky i Evropu. V roce 1880 je o něm znovu slyšet, když se snaží falešně obvinit jistou paní Lyonsovou, že mu z kabátu ukradla 1000 dolarů. Neúspěšně.

V červnu 1888 už je Tumblety zpátky v Liverpoolu. 7. listopadu 1888 je zatčen za hrubé obscénnosti a neslušné chování s použitím síly a zbraně, kterého se měl dopustit ve 4 případech mezi 27. červencem a 2. listopadem. Tato obvinění v té době znamenala jedinou věc: veřejný projev homosexuality, v tomto případě zřejmě doprovázený násilím. Jen se Tumblety vrátil od policie, už je tu další obvinění, tentokrát mnohem závažnější: policie začala prošetřovat jeho spojitost s whitechapelskými vraždami! 9. listopadu už byl totiž na svobodě a mohl tedy zavraždit Mary Jane Kellyovou. 16. listopadu je Tumblety propuštěn na kauci, ale policie ho sleduje. Tumbletyho slyšení se koná 20. listopadu v Old Bailey, soud je nakonec odročen až na 10. prosince. Bohužel, ani policejní sledování nezabrání Tumbletymu, aby pod falešným jménem Frank Townsend neuprchl do Francie. Odtud pak pokračuje parníkem La Bretagne do New Yorku.

Scotland Yard okamžitě kontaktuje americkou policii a od této chvíle je s ní v podstatě nonstop ve spojení. Došlo Scotland Yardu až nyní, kdo jim možná unikl? Americká policie byla na Tumbletyho příjezd přichystána, ale marně. Tumbletymu se opět podařilo nějakým způsobem proklouznout. Vrchnímu inspektorovi newyorské policie Byrnesovi se podaří vypátrat, že Tumblety žije na 79 East Tenth Street v podnájmu u paní McNamarové. Několik dní ho sleduje, ale nemůže ho zatknout, protože nemá žádný důkaz spojující Tumbletyho s vraždami ve Whitechapelu a jeho obvinění z obscénností v USA trestné není. Je známo, že inspektor Scotland Yardu Andrews sledoval jednoho z podezřelých až do New Yorku, neexistuje ovšem důkaz, že tímto podezřelým byl právě Tumblety. V americkém tisku se ovšem často objevovaly informace, že Scotland Yard Tumbletyho sledoval až za oceán.

Mezitím je situace velice napjatá. Díky novinám celý New York ví, kde Tumblety žije, ale neexistuje způsob jak ho zatknout. Městem se postupně šíří panika. Vždyť v sousedství žije ten slavný londýnský řezník! 5. prosince se Tumbletymu nějakým způsobem podaří setřást newyorskou policii, vytratí se ze svého podnájmu a slehne se po něm zem. Další zmínka o něm je až z roku 1893, kdy žije v Rochesteru se svou sestrou. Francis Tumblety, mistr útěků, umírá v St. Louis v roce 1903. Umírá jako bohatý muž a je pohřben v Rochesteru ve státě New York.

Je s podivem, že britský tisk se o Tumbletym nezmiňoval, na rozdíl od amerických novin, které o něm psaly prakticky denně. To vede k domněnce, že Scotland Yard vše držel před tiskem v tajnosti, aby se vyhnul veřejnému zostuzení. Přece jen, unikl jim hlavní podezřelý v jednom z nejslavnějších kriminálních případu historie.

V roce 1913 odepisoval vrchní komisař Scotland Yardu John George Littlechild novináři G. R. Simsovi na některé jím položené otázky. Několik otázek se samozřejmě týkalo i vražd ve Whitechapelu. Littlechild zde píše, že Tumblety byl jejich hlavní podezřelý a že dodnes je pro něj nejvážnějším kandidátem na Jacka Rozparovače. Tento dopis, dnes známý jako Littlechildův dopis, byl znovuobjeven až v roce 1993. O autentičnosti tohoto dopisu je dnes přesvědčena většina badatelů a potvrdilo ji i několik provedených testů.

Je tu několik důvodů, proč se domnívat, že Tumblety mohl být Jackem Rozparovačem. Tumblety v podstatě zapadá do klasického profilu sériového vraha. Silně nenáviděl ženy, zejména prostitutky. Je velmi pravděpodobné, že mohl být legendárním podnájemníkem z Batty Street, což by znamenalo, že by měl dokonalou znalost East Endu a jeho okolí. Je docela pravděpodobné, že mohl mít nějaké medicínské znalosti (jeho“lékařská“ praxe, práce u doktora Liespenarda, jeho sbírka děloh). I policie ho zatkla pro spojitost s vraždami ve Whitechapelu. Poté, co 24. listopadu uprchl z Anglie, vraždy Rozparovače náhle skončily (pokud počítáme kanonické vraždy). Pak je tu dopis inspektora Littlechilda, který věřil v jeho vinu (a nebyl sám). Po jeho útěku byl Scotland Yard v podstatě bez přestání v kontaktu s americkou policií a je docela možné, že jeden z jejich detektivů byl do USA vyslán, aby Tumbletyho sledoval. V New Yorku Tumblety utíká i před americkou policií, to by většina nevinných lidí neudělala. Byl sice excentrický, ovšem chytrý. Údajně měl sklony k násilí. Několik jeho známých v USA potvrdilo, že věří, že byl Rozparovačem.

Ale i v tomto případě se najdou nesrovnalosti. Předně je to Tumblety věk (v roce 1888 mu bylo asi 55 let), který neodpovídá výpovědím očitých svědků v případě Jacka Rozparovače. Ti uvádějí věk podezřelého na asi 30 let, což je docela podstatný rozdíl. A navíc je zřejmé, že Tumblety byl homosexuál. Homosexuální vrazi si mezi své oběti vybírají zásadně muže, rozhodně by se nezajímali o prostitutky.

Faktem ovšem je, že Francis Tumblety je jeden z nejslibnějších podezřelých, který se objevil během několika posledních let. Zda byl opravdu Jackem Rozparovačem, už dnes zřejmě nezjistíme.